Evropská komise
Pro EK Lisabonská smlouva přináší čtyři podstatné změny.
- složení Komise: do roku 2014 (tj. příští Komise, která vznikne po volbách do Evropského parlamentu v roce 2009) bude sestavena jako ta dnešní, tj. bude dodržena zásada jeden stát = jeden komisař. Od roku 2014 bude počet komisařů odpovídat dvou třetinám počtu členských států a státy se budou v právu navrhovat komisaře pravidelně a rovnoprávně střídat. Konkrétně to znamená, že daný členský stát nebude mít „svého“ komisaře po jedno funkční období Komise ze tří. Oproti dnešním smlouvám to není zásadní změna: na tento systém „zúžené“ Komise by se podle dnešních smluv mělo přejít poté, co počet členských států bude 27 – což již nastalo. Lisabon tedy jen přidává jedno funkční období, kdy bude mít každá země „svého“ komisaře.
- LS posiluje politickou vazbu EK (resp. jejího předsedy) na složení Evropského parlamentu, tj. na výsledek voleb do EP. To je potenciálně jedna z nejzásadnejších změn, které tato smlouva přináší – mohla by vést k posílení politického charakteru evropské integrace, k přenesení principů parlamentní demokracie na evropskou nadnárodní úroveň. Čl. 17.7 SEU totiž praví: „S přihlédnutím k volbám do Evropského parlamentu a po náležitých konzultacích navrhne Evropská rada kvalifikovanou většinou Evropskému parlamentu kandidáta na funkci předsedy Komise. Tohoto kandidáta zvolí Evropský parlament většinou hlasů všech svých členů. Nezíská-li potřebnou většinu, navrhne Evropská rada do jednoho měsíce kvalifikovanou většinou nového kandidáta, kterého zvolí Evropský parlament stejným postupem.“ Základní mechanismus je podobný dnešnímu, ale jsou tam tři podstatné posuny: doposud smlouvy neukládají Evropské radě „přihlížet k volbám do EP“ a vést „náležité konzultace“; doposud nebyl použit výraz „volit“ – EP „schvaloval“ kandidáta na přesedu EK, kterého ER „zamýšlí jmenovat“; a konečně LS výslovně počítá s variantou, že se EP Evropské radě postaví a donutí ji přijít s novým kandidátem. Tyto všechny formulační změny mohou samozřejmě zůstat pouhými formalitami – ale Evropskému parlamentu dávají prostor pro mnohem emancipovanější a sebevědomější postoj, pro změnu poměru sil mezi EP a ER v tomto klíčovém rozhodnutí. Není to automatické, ale otvírá se tak cesta k tomu, aby Evropská komise odvíjela svou politiku od volebního mandátu – podobně jako je tomu v případě vlád na národní úrovni.
- je posílena autorita předsedy vůči „jeho“ Komisi: může sám odvolat jednotlivé komisaře (dnes k tomu potřebuje souhlas většiny svých kolegů).
- jedním z místopředsedů EK se automaticky stává „vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku“ (viz. článek venovaný této funkci).
Podpořte Lisabonskou