Irsko
Oblíbeným argumentem odpůrců Lisabonské smlouvy je údajný nedemokratický tlak na Irsko, které v referendu řeklo „ne“. Tato argumentace ignoruje fakt, že se nejedná o spor mezi Irskem a ostatními zeměmi, ale primárně o střet široké parlamentní většiny irských politických stran v čele s irskou vládou (která si ratifikaci Lisabonské smlouvy přeje) s především mimoparlamentní opozicí, které se v referendu podařilo získat na svou stranu většinu hlasujících občanů. Bavíme-li se tedy v této věci o tom, co je demokratické či není, jedná se především o spor mezi přímou a zastupitelskou demokracií. Všichni ti, kdo dnes bojují za respektování irského „ne“, staví přímou demokracii (referendum) nad demokracii zastupitelskou (parlament), což je velmi diskutabilní věc.
Kdyby irská vláda nechtěla dále Lisabon prosazovat, ostatní země by to musely respektovat. A irská vláda by zase musela respektovat, že některé země by mohly začít uvažovat o vytvoření jakéhosi modelu „vícerychlostní EU“ (je třeba resepktovat vůli těch, kdo říkají „ne“, ale i těch, kdo říkají „ano“). Právě proto, že irská vláda hodnotí takový scénář jako pro Irsko nebezpečný, i nadále usiluje o ratifikaci smlouvy, kterou podepsala. Že to ostatní země EU vítají je samozřejmé (když nějaká země něco ratifikuje, je přece normální, že si přeje, aby tak učinily i ostatní země).
Podpořte Lisabonskou