Komentář vybraných pasáží z článku Petra Macha „Jak číst Lisabonskou smlouvu“ (duben 2008)
Komentář vybraných pasáží z článku Petra Macha
„Jak číst Lisabonskou smlouvu“ (duben 2008)
Citát č. 1:
„Když parlament schválí špatný zákon, lze jej po nabytí účinnosti, až se ukáže, že je špatný, pozměnit či zrušit. To se děje docela často. Když se ale ukáže, že poslanci a senátoři schválili Lisabonskou smlouvu, která je špatná, sami ji už nikdy nezruší.“
Jistě, ale to zkrátka platí pro jakoukoli mezinárodní smlouvu. A i u Lisabonské smlouvy platí, že od ní můžeme kdykoli odstoupit: stačí vystoupit z EU. A to je rozhodnutí, které je jen a jen na nás.
Citát č. 2:
„Bod 79 na straně C306/71 Lisabonské smlouvy říká:
V článku 93 se slova "ve lhůtě uvedené v článku 14" nahrazují slovy "a zabránění narušení hospodářské soutěže".
Zdánlivě nevinná věta. Cosi o zabránění narušení hospodářské soutěže. Kdo by nechtěl zabránit narušení hospodářské soutěže, že? Ale co to komu opravdu říká? Předně je třeba pochopit, že se tím míní článek 93 Smlouvy o založení ES v konsolidovaném znění. Ta není k dispozici česky. Anglická verze Smlouvy o založení ES, kterou také nemají čeští zákonodárci k dispozici, říká toto:
Article 93
The Council shall, acting unanimously on a proposal from the Commission ...adopt provisions for the harmonisation of legislation concerning turnover taxes, excise duties and other forms of indirect taxation to the extent that such harmonisation is necessary to ensure the establishment and the functioning of the internal market within the time limit laid down in Article 14.
Nenápadná větička kdesi uprostřed Lisabonské smlouvy tedy ruší lhůtu, do níž mohla Rada nařizovat změny spotřebních daní a která, jak bychom viděli v článku 14, vypršela. Zároveň umožní Radě nařizovat nadále např. minimální sazby spotřebních daní, pokud prohlásí, že tím zabrání narušení hospodářské soutěže. Bude-li Lisabonská smlouva ratifikována, nedivme se až Komise navrhne zvýšení daní z piva a z benzínu s odkazem, že naše "nízké" daně představují "škodlivou daňovou konkurenci".“
1. Smlouva o založení ES v češtině v konsolidovaném znění samozřejmě existuje. Vyšla například v úředním věstníku EU v prosinci 2006. Zde je tedy zmiňovaný článek v češtině:
Článek 93
Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem a Hospodářským a sociálním výborem jednomyslně přijme ustanovení k harmonizaci právních předpisů týkajících se daní z obratu, spotřebních daní a jiných nepřímých daní v rozsahu, v jakém je tato harmonizace nezbytná pro vytvoření a fungování vnitřního trhu ve lhůtě uvedené v článku 14.
2. Interpretace pana Macha je svérázná: „lhůta uvedená v článku 14“ nestanoví omezení platnosti článku 93 (tj. časové omezení svěření pravomoci v oblasti nepřímých daní), ale lhůtu, kterou si svého času Evropské hospodářské společenství dalo k vytvoření podmínek pro vznik skutečného vnitřního trhu (čl. 14 praví: „Společenství přijme do 31. prosince 1992 opatření vedoucí k postupnému vytvoření vnitřního trhu“).
Kdyby pan Mach trochu sledoval dění v EU, věděl by, že tento článek byl a je nadále využíván, byť už jsme dávno po 31. prosinci 1992. Navíc je věcí zdravého rozumu, že má-li být zajištěno nejen „vytvoření“ (kde by skutečně šlo dát v čase omezené oprávnění), ale též „fungování“ vnitřního trhu, pak nemůže být tato pravomoc svěřena jen do chvíle jeho otevření.
3. Ponechávám stranou debatu o tom, co je špatného na stanovování jednotných minimálních sazeb nepřímých daní v kontextu společného vnitřního trhu.
4. Zásadní však je, že i když dle Machova příkladu Komise navrhne zvýšení daní z čehokoli, nemůže nám to vnutit – takové rozhodnutí totiž vyžaduje jednomyslnost, tedy i souhlas české vlády. A to navzdory nesmyslům, které odhalíme v citátu č. 4...
Citát č. 3:
1. Především celá konstrukce pana Macha stojí na hypotéze totálního amatérismu české vlády, která by podle něho něco odhlasovala bez vědomí, oč se jedná. Vzhledem k tomu, že převedení jakékoli daňové pravomoci do režimu kvalifikované většiny by bylo malou revolucí v dějinách EU, je tato hypotéza velmi nepravděpodobná... Nejspíš by toho byly plné noviny.
2. Ale pojďme k podstatě věci. Jeho poslední věta je naprostý nesmysl: Lisabonská smlouva neumožňuje, aby se Rada jen tak usnesla, že „Slova "zvláštním legislativním postupem" se v článku 93 mění na slova "řádným legislativním postupem" , jak si to pan Mach maluje. Aby takovouto změnu čl. 93 mohla udělat, musí postupovat dle čl. 48.7, z něhož Petr Mach cituje jednu pasáž, ovšem zamlčuje pár dalších, které jeho konstrukci nabourávají.
Zde je celý článek (kurzívou pasáž citovaná Machem, podtržené další obzvlášť relevantní pasáže):
„Stanoví-li Smlouva o fungování Evropské unie nebo hlava V této smlouvy, že Rada rozhoduje v určité oblasti nebo v určitém případě jednomyslně, může Evropská rada přijmout rozhodnutí, které Radě umožní v této oblasti nebo v tomto případě rozhodovat kvalifikovanou většinou. Tento pododstavec se nepoužije na rozhodnutí související s vojenstvím nebo obranou.
Stanoví-li Smlouva o fungování Evropské unie, že Rada přijímá legislativní akty zvláštním legislativním postupem, může Evropská rada přijmout rozhodnutí, kterým umožní přijímat tyto akty řádným legislativním postupem.
Každá iniciativa Evropské rady na základě prvního nebo druhého pododstavce se oznámí vnitrostátním parlamentům. Vysloví-li některý vnitrostátní parlament ve lhůtě do šesti měsíců od tohoto oznámení svůj nesouhlas, rozhodnutí uvedené v prvním nebo druhém pododstavci se nepřijme. Není-li nesouhlas vysloven, může Evropská rada toto rozhodnutí přijmout.
Evropská rada rozhoduje o přijetí rozhodnutí uvedených v prvním nebo druhém pododstavci jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu, který se usnáší většinou hlasů všech svých členů.“
Konkrétně to tedy znamená, že pokud by v Evropské radě vznikl návrh na provedení této změny, musí nejprve být informovány všechny národní parlamenty; ty budou mít šest měsíců na to, aby tento návrh zavetovaly; když to neučiní, půjde to k Evropskému parlamentu, který se musí většinou svých členů vyjádřit pro. A nakonec to musí šéfové vlád členských zemí v Evropské radě jednomyslně odhlasovat. Jsme hodně daleko od „maličkosti“, o které mluví pan Mach.
Citát č. 4:
„Poctivá vláda by spolu s Lisabonskou smlouvou předložila parlamentu návrh na změnu české ústavy. Už úvodní věta, "Česká republika je svrchovaný stát" by se měla v případě ratifikace Lisabonské smlouvy nahradit větou "Česká republika je členským státem Evropské unie, jejíž legislativa je českým zákonům nadřazena. Úkolem Poslanecké sněmovny a Senátu je implementovat legislativu Evropské unie."“
1. Je zvláštní, že žádný z 27 států EU takto svou ústavu nepřepsal. Ale prosím, proč by pan Mach nemohl mít pravdu sám proti všem?
2. Pomiňme fakt, že Lisabonská smlouva v principiální rovině nic nemění – tj. jestliže si pan Mach myslí, že ratifikace LS znamená, že bychom měli vyškrtnout slovo „svrchovaný“ z ústavy a nahradit ho jeho formulací, pak tento návrh měl předložit již v roce 2003, když se v referendu hlasovalo o vstupu do EU. Vstupovali jsme totiž do EU, jejíž legislativa byla nadřazena českým zákonům.
3. Hlavní důvod, proč pan Mach nemá pravdu, je jeho zcela nerealistické a absolutní pojetí svrchovanosti. Každou mezinárodní smlouvou ztrácíme trochu nezávislosti... Úvod naší ústavy by se pak mohl proměnit v zajímavý katalog: vedle Machova návrhu by tam mohla být třeba věta „ČR je členem NATO. Úkolem Poslanecké sněmovny a Senátu je vyhlásit válečný stav zemi, která napadne kteréhokoli z členů NATO.“
Podpořte Lisabonskou