Superstát
Stát je svrchovaný politický útvar, jehož součásti buď velmi silně (federální státy) či zcela rezignovaly na svou vlastní suverenitu ve prospěch jeho (státních) orgánů. Tyto orgány jsou vůči „podstátním“ úrovním politické moci více či méně autonomní (např. kraje v ČR nemají přimý vliv na jednání vlády a Parlamentu; senátoři v USA nejsou podřízeni rozhodnutím orgánů jednotlivých států, apod.). Z pohledu mezinárodního práva nejsou ani české obce či kraje, ani jednotlivé státy USA suverénními aktéry. Navíc státní orgány mají samy od sebe možnost měnit ústavu, mají tzv. kompetenční kompetenci a mají možnost si samy, bez ohledu na souhlas „podstátních“ úrovní vytvářet finanční zdroje (zavádět daně, schvalovat deficitní rozpočty, atd.).
V EU před i po Lisabonu:
- členské státy zůstávají z pohledu mezinárodního práva suverénními aktéry;
- suverenitu nepředávají nadnárodní úrovni, která by na nich byla autonomní: svou suverenitu na nadnárodní úrovni společně vykonávají, tj. sdílejí ji mezi sebou a s institucemi EU, dobrovolně přijímají určitá pravidla, která omezují suverenitu každého z nich tak, aby společný výkon sdílené suverenity byl efektivnější – a každému tak garantoval přidanou hodnotu, která je důvodem, proč si státy EU založily;
- orgány EU jsou pod takovou kontrolou členských států EU, že to nelze ani zdaleka srovnat se situací kterékoli existující federace (jednomyslnost v klíčových oblastech, zásadní role Rady a Evropské rady, atd.);
- navíc orgány EU nemají „kompetenční kompetenci“ (viz. zásada svěření pravomocí, čl. 5 SEU);
- EU rovněž nemá finanční autonomii: její rozpočet je zcela pod kontrolou členských států (EU nemůže vybírat daně, nemůže hospodařit s deficitem).
EU má zkrátka k „superstátu“ velmi daleko – a v EU není relevantní politická síla, která by o vznik skutečného superstátu usilovala.
Podpořte Lisabonskou