Skutečné slabiny Lisabonské smlouvy
Lisabonská smlouva je kompromis – mezi 27 státy a širokým spektrem evropských politických sil (viz. zde). Je proto samozrejme nedokonalá – každý musel někde ustoupit.
Kritika z euroskeptických pozic „klausovského typu“ je většinou povrchní a zavádějící, často operuje s chybnými či zkreslenými údaji (více zde). Ve veřejné debatě chybí debata o skutečných slabinách tohoto textu. Není se co divit: jedná se o věci, které jsou mediálně mnohem méně vděčné, než když někdo bije na poplach, že se ruší Česká republika...
Zde je rychlý nástin hlavních problematických bodů Lisabonské smlouvy z mého pohledu:
1. Riziko kompetenčních sporů mezi předsedou Evropské komise, předsedou Evropské rady a event. Vysokým představitelem pro zahraniční a bezpečnostní politiku.
2. Nedostatečné vymezení rolí mezi rotujícím předsednictvím v Radě a předsedou Evropské rady. Neexistence role pro premiéra předsednické země, což může vést ke konfliktům.
3. Vymezení kvalifikované („dvojí“) většiny po roce 2014 (resp. 2017): preferoval bych symetrii mezi podílem zemí a obyvatel, tj. místo 55% států a 65% obyvatel např. 65% u obou kritérií.
4. Formulace ohledně hodnot, principů a cílů EU: preferoval bych jednodušší a obecnější text, nikoli katalog, do kterého si každá politická síla prosadila něco svého – ale dohromady je to trochu nesourodý slepenec.
5. Podobná poznámka se týká Charty práv. Je správné, že si EU takový dokument dala, ale jsou tam pasáže, které mně osobně přijdou v takovém textu nadbytečné (některá tzv. sociální práva). Existuje již Evropská sociální charta (ESC) – charta základních práv EU mohla zůstat u tradičních občansko-politických práv a svobod a jen odkázat na ESC (na druhou stranu těm, kdo z přítomnosti těchto práv v Chartě dělají velký problém, je třeba připomenout, že ESC jsme ratifikovali už v roce 1999).
6. Lituji kroku zpět v oblasti terminologie oproti návrhu evropské ústavy (např. bych preferoval výraz „evropský rámcový zákon“ před „směrnice“, apod.).
7. Za smutné a až skoro dětinské gesto považuji vypuštění (opět oproti ústavě, v současných smlouvách nejsou, takže z právního hlediska se nic nemění) symbolů EU. K LS je připojeno prohlášení, ve kterém se k nim hlásí 16 členských zemí. Je mi líto, že ČR není mezi nimi. A dlužno říci, že Francie také ne (takže když Sarkozy vykládá, jak ho „zraňuje“, že u nás nevlají na všech veřejných budovách vlajky EU...).
8. V principu je systém zapojení národních parlamentů dobrá věc. Otázkou je, jak to bude vypadat v praxi. Předpokladem dobrého fungování tohoto mechanismu je slušná míra znalosti problematiky EU ze strany členů nár. parlamentů. Když člověk poslouchá rozpravy v našem parlamentu, není to dvakrát optimistické (viz. třeba zde).
9. Měl být zrušen protokol, který stanoví, že 12 pravidelných plenárních zasedání Evropského parlamentu se koná ve Štrasburku. Bohužel není překvapení, že to bylo mezi členskými státy politicky neprůchodné. Zatím...
LM
Podpořte Lisabonskou