Pravidla pro hlasování kvalifikovanou většinou v Radě
Do roku 2014 se bude hlasovat podle současných pravidel. Od roku 2014 do roku 2017 se bude hlasovat podle níže popsaných pravidel (s výjimkou tzv. ioanninského mechanismu – viz. níže), ale přehlasovaný stát bude moci požádat, aby se použil starý hlasovací systém; pokud v tomto systému nebude kvalifikované většiny dosaženo, rozhodnutí nebude přijato.
Od roku 2017 platí naplno tato pravidla:
Pokud se hlasuje o návrhu, který předložila Evropská komise nebo vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku:
|
|
Kvalifikovaná většina umožňující přijetí návrhu |
Blokační menšina |
Menšina pro aktivaci „ioanninského mechanismu“ (1) |
|
Obecné pravidlo |
55% členských států, kteří dohromady reprezentují 65% obyvatel EU |
buď více než 45% členských států nebo státy reprezentující dohromady nejméně 35% obyvatel EU + jeden stát |
Alespoň 55% z jednoho či druhého kritéria pro utvoření blokační menšiny |
|
Konkrétní počty pro dnešní EU (27 členských států, cca 497,5 M obyvatel) |
alespoň 15 států, které dohromady mají přes cca 323,5 M obyvatel |
alespoň 13 států nebo státy, které dohromady mají přes cca 174,2 M obyvatel + alespoň jeden stát |
Alespoň 8 států nebo státy, které mají dohromady alespoň cca 95,8 M obyvatel |
|
Reálný příklad |
Bude-li chtít Česká republika něco prosadit, bude muset dát dohromady minimálně například takovouto koalici: Belgie, Bulharsko, Itálie, Maďarsko, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie (= 15 států, které reprezentují cca 65,5% obyvatel EU). (2) |
Bude-li chtít Česká republika něco zablokovat, bude muset: získat podporu libovolných 12 zemí EU nebo dát dohromady třeba takovouto koalici: Itálie, Španělsko, Velká Británie (dohromady cca 35,5% obyvatel EU) + libovolný další stát. |
Bude-li chtít Česká republika pozdržet rozhodnutí a získat více času pro vyjednání výhodnějšího kompromisu, bude muset: získat podporu libovolných 7 zemí EU nebo dát dohromady třeba takovouto koalici: Německo, Slovensko (dohromady s ČR cca 98 M obyvatel) |
Pokud se hlasuje o návrhu, který nepředložila ani Evropská komise, ani vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku:
|
|
Kvalifikovaná většina umožňující přijetí návrhu |
Blokační menšina |
Menšina pro aktivaci „ioanninského mechanismu“ (1) |
|
Obecné pravidlo |
72% členských států, kteří dohromady reprezentují 65% obyvatel EU |
buď více než 28% členských států nebo státy reprezentující dohromady nejméně 35% obyvatel EU |
alespoň 55% z jednoho či druhého kritéria pro utvoření blokační menšiny |
|
Konkrétní počty pro dnešní EU (27 členských států, cca 497,5 M obyvatel) |
alespoň 20 států, které dohromady mají přes cca 323,5 M obyvatel |
Alespoň 8 států nebo státy, které dohromady mají přes cca 174,2 M obyvatel |
alespoň 5 států nebo státy, které mají dohromady alespoň cca 95,8 M obyvatel |
|
Reálný příklad |
Bude-li chtít Česká republika něco prosadit, bude muset dát dohromady minimálně například takovouto koalici: Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie (= 20 států, které reprezentují cca 78,4% obyvatel EU). (2) |
Bude-li chtít Česká republika něco zablokovat, bude muset: získat podporu libovolných 7 zemí EU nebo dát dohromady třeba takovouto koalici: Itálie, Španělsko, Velká Británie (dohromady cca 35,5% obyvatel EU) |
Bude-li chtít Česká republika pozdržet rozhodnutí a získat více času pro vyjednání výhodnějšího kompromisu, bude muset: získat podporu libovolných 4 zemí EU nebo dát dohromady třeba takovouto koalici: Německo, Slovensko (dohromady s ČR cca 98 M obyvatel) |
(1) Tzv. ioanninský mechanismus byl domluven v roce 1994 při summitu v Ioannině. Jedná se o pojistku pro případ, že by došlo k těsnému hlasování. Na žádost Polska byl tento princip přidán do Lisabonské smlouvy formou prohlášení (prohlášení č. 7). Spočívá v tom, že když skupina zemí, která se blížila dosažení blokační menšiny, „oznámí Radě svůj nesouhlas s přijetím aktu kvalifikovanou většinou, Rada tuto záležitost projedná.(...) V průběhu tohoto jednání vynaloží Rada nejvyšší možné úsilí, aby v přiměřené době, a aniž jsou dotčeny povinné lhůty stanovené právem Unie, dosáhla uspokojivého řešení obav vyjádřených [těmito] členy Rady“. Jednoduše řečeno: existuje-li relevantní skupina přehlasovaných zemí, která má s přijatým rozhodnutím zásadní problém, Rada rozhodnutí odloží a věnuje se ještě určitý čas snaze najít kompromis s dotyčnými zeměmi.
(2) Samozřejmě v takovéto situaci by přehlasované země mohly rozhodnutí oddálit „ioanninským mechanismem“.
Podpořte Lisabonskou