Definice Evropské unie
Evropská unie je definována jako nástroj, který si členské státy vytvářejí k prosazování svých společných cílů (viz. „cíle EU“) – v článku 1 SEU (tučně jsou vyznačeny nové pasáže):
„Touto smlouvou zakládají VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY mezi sebou EVROPSKOU UNII (dále jen „Unie“), jíž členské státy svěřují pravomoci k dosažení společných cílů. Tato smlouva představuje novou etapu v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům. Unie je založena na této smlouvě a na Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouvy“). Tyto dvě smlouvy mají stejnou právní sílu. Unie nahrazuje Evropské společenství a je jeho nástupkyní.“
Tato definice se liší od současného článku 1 SEU:
„Touto smlouvou zakládají Vysoké smluvní strany mezi sebou Evropskou unii (dále jen „Unie“). Tato smlouva představuje novou etapu v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům.
Unie je založena na Evropských společenstvích doplněných politikami a formami spolupráce stanovenými touto smlouvou. Jejím posláním je utvářet vztahy mezi členskými státy a mezi jejich národy na základě soudržnosti a solidarity.“
A také od článku 1 zamítnuté „euroústavy“: „Odrážejíc vůli občanů a států Evropy vytvářet společnou budoucnost, zakládá tato Ústava Evropskou unii, jíž členské státy svěřují pravomoci k dosažení společných cílů. Unie koordinuje politiky členských států zaměřené na dosažení těchto cílů a vykonává komunitárním způsobem pravomoci, které jí členské státy svěřují.“
Srovnání techto tří článků dobře ukazuje kompromisní charakter Lisabonské smlouvy: oproti dnes platné formulaci se posiluje a vyjasňuje smysl a postavení EU (nástroj států k prosazování společných cílů vybavený vlastními pravomocemi, jediný politický celek, kontinuita s Evropským společenstvím), ale oproti ústavě je odstoupeno od jasné definice dvojí legitimity EU (státy a občané).
Podpořte Lisabonskou